Tři písmena, která Ti změní život

Stojím na autobusové zastávce a v hlavě se mi mele všechno, co jsem zase nestihla. Žaludek se mi začíná svírat, cítím jak se mi mění v kámen a vtahuje mě do sebe. Znám to! To přichází mrcha strach. Strach, že něco zapomenu a bude to průšvih. Všepohlcující a ochromující strach! Minule jsem zapomněla na školkovou besídku a Janička pak večer plakala a týden mě ignorovala. Ale naprosto! Bylo mi to pak strašně líto a brečela jsem.

Už zase jedu z práce o autobus později, protože šéf chtěl po mě předělat tabulky na zítřejší poradu a já, blbka, mu na to zase kejvla. Janičku ze školky budu zas vyzvedávat na poslední chvíli – už vidím ten vyčítavej pohled učitelky! A pak ještě nakoupit. Uvařit na zejtra, připravit svačinu starší dceři, vyprat ty dvoje Petrovi montérky a po desáté si snad chvíli sednu k nastavování webovek. Slíbila jsem kamarádce, že je bude mít do pátku. Vlastně ještě ten kostým pro Janu na divadýlko. A princeznovskou korunku. Korunku! Vždyť jsem jí zapomněla koupit! Z čeho já jí udělám? Řeknu Petrovi… Blbost, ten dneska něco slaví s chlapama. Ježíšmarjá – zejtra je Petra!

„Sakra, mám tenhle fofr zapotřebí?“ proběhne mi hlavou. Šutr v žaludku se zavrtí a ztěžkne.

Kolem se přeřítí auto a ohodí mě od hlavy až k patě jakousi sračkou ze silnice.

„No bezva, takže zejtra ještě čistírna!“ stoupá mi adrenalin. Marně se snažím ten silniční blivajz ze sebe setřít zbytkem papírového kapesníčku, zeleným pytlíkem na psí exkrementy a starým respíkem – víc toho v kapse nemám.

 „Kruci! Sakra! Do ……!“ zakleju, když mě do kaluže padá i ten novej! OK. Tak ho vyždímám – jinej nemám! Ještěže mi nikdo nemůže číst myšlenky. Slova, která mi letí hlavou jsou hodna životem protřelého dlaždiče, který potřetí předělává chodník, a ne šťastné matky od rodiny.

Naštvaně lezu do autobusu, na puse mám cosi, co vzdáleně připomíná hadr na nádobí a smrdí jak prasečák. Šutr v žaludku se mění na sršící vztek. 

„Třeba z toho cestou dostanu žloutenku nebo tyfus! Alespoň si od všeho odpočinu ve špitále.“ utěšuji se.

„Prdlajs, takovou kliku já mít nebudu!“ 

Asi mluvím nahlas, protože řidič si mě měří podezíravým pohledem. Naštěstí nic neříká. Asi si všimnul mého zuřivého výrazu, který zná od manželky s premenstruačním syndromem.

Připomíná Ti to něco?

Máš povinností a úkolů až nad hlavu a další se hrnou jak lavina?

Jak z toho kolotoče ven?

Jestli máš pocit, že z toho není cesty ven, a že jsi odsouzena takhle žít ještě pár let, než děti odrostou, než si najdeš jinou práci, než se přestěhuješ, než, než, než… tak věz, že tak to být nemusí! Záleží jen na Tobě, jak se svým životem naložíš, protože je Tvůj! Nečekej na „než“! Žij teď!

A abys měla čas se nad svým žitím chvilku zamyslet, tak Ti přináším jeden krátký a jednoduchý tip, jak si uspořádat povinnosti a úkoly.

Když půjdeš hned do praxe budeš postupovat krok za krokem, tak ušetříš hodně své energie a času. 

 1. Vysyp to z hlavy

 Večer, než půjdeš spát, tak si vezmi tužku a papír a napiš všechny svoje úkoly na jeden list papíru. Nepřemýšlej nad tím a jen piš. Všechno, prostě úplně všechno, co máš v hlavě. Velké projekty i drobnosti. Úplně všechno. Papír i tužku si nech v blízkosti postele.

A teď jdi v klidu spát. Schválně píšu v klidu. Tohle je skvělý benefit této brilantní metody. Když si vyčistíš hlavu od starostí, tak budeš spát v klidu a jak miminko. To Ti dodá hodně energie a ráno se budeš probouzet odpočatá. Možná sis na něco přes noc vzpomněla. Dopiš to na papír.

Teď se v klidu nasnídej, udělej vše potřebné doma a sedni k papíru s úkoly. Napoprvé si vyhraď raději půl hodiny. Je to jen teď, než si techniku zažiješ.

2. Rozděl si úkoly na A, B a C

Priority A

Podívej se na papír a zakroužkuj si všechny úkoly, které jsou pro tebe důležité, modrou pastelkou. Důležité je to, co Tě nějak posouvá dál, a to, co prostě udělat musíš. To jsou priority A. Mělo by to být zhruba 15% všech úkolů, které máš vypsané. Jsou to úkoly, které Ti přinášejí 65% výsledků.

Priority B

To jsou úkoly, které bys měla udělat, ale jsou méně důležité než A. Zakroužkuj je zelenou pastelkou. Těch většinou bývá zhruba 20%, a když je uděláš, tak Ti přinesou také zhruba 20% výsledků.

Priority C

To jsou takové drobnosti, které Ti zabírají spoustu času, je jich moc (65%) a dopad na výsledky mají minimální (15%). Jsou to drobnosti „nice to have“, které řadíme až na poslední místo. Ty už kroužkovat nemusíš.

3. Začni s úkoly A

Když máš hotovo, tak se podívej na své nové priority a začni pracovat na těch, které jsi zakroužkovala modře – na prioritách A. Ale každý den maximálně 1-2 áčkové úkoly/priority podle velikosti a obtížnosti. Tak, abys na těchto důležitých úkolech strávila zhruba 25-30% svého pracovního času.

Když budeš držet pořadí, nejdřív úkoly A, potom B a C když zbude čas. 

Tím ušetříš každý den minimálně půl hodiny. 

Budeš totiž pracovat systematicky na důležitých věcech, které Tě posouvají dál. Budeš spokojená, protože na papíře vidíš, jak úkoly ubývají a vše budeš mít hotovo dříve. Bude se Ti lépe spát – víš, že všechno máš napsané a nemusíš na to myslet. Budeš dělat méně s větším dopadem. A budeš mít minimálně půl hodiny každý den pro sebe.

Zkus to teď! Není čas ztrácet čas!