Respektuj své tělo i svou mysl

Jsi zvyklá žít v jednom kole, nemyslet na sebe ale jen na druhé, jet na autopilota a své potřeby odsouvat. Ono to vlastně není odsouvání, protože časem jsi to dotáhla k dokonalosti a své pocity a potřeby vlastně nevnímáš. Nevšímáš si jich a když něco „nevidíš“, tak to ve tvém světě neexistuje. Jsi jako pštros s hlavou v písku. Vytváříš si zdání spokojenosti ve své bublině a zbytek popíráš. Ale jednou ta bublina praskne, a pak se na tebe navalí všechno v jednu chvíli, a to je k neunesení. 

Vnímat sama sebe a své potřeby je základ přežití a spokojeného života nejen tvého, ale celé tvé rodiny a okolí. Vzpomeň si na pokyny v letadle: nejdřív nasaď masku sobě, pak svému dítěti a pak teprve můžeš pomáhat okolí. Překlad: abys byla prospěšná pro své okolí, tak nejprve musíš být v pohodě ty. A to, že něco popíráš, tak k tvé pohodě nepřispívá.

V takovýchto chvílích se zastav a zeptej se sama sebe:

• Co právě teď potřebuji? A zůstaň u této otázky tak dlouho, dokud se ti jí nepovede odpovědět. Jako první nám totiž vyvstává na mysli, co bychom mohli pro sebe udělat, aby nám bylo lépe. Kolikrát to jsou zažité nefunkční stereotypy. Ale ty si zodpověz otázku, co SKUTEČNĚ tvé tělo nebo tvá mysl potřebuje? Přepni se do role vnitřního rodiče a zeptej se svého vnitřního dítěte, co ho trápí, co potřebuje.
• Udělej to, co tvé vnitřní dítě potřebuje. 

K dialogu vnitřního rodiče s vnitřním dítětem také můžeš použít metodu dvou židlí. Vezmi si dvě židle a postav je proti sobě. Posaď se na první židli a nahlas řekni, jak se teď cítíš, co tě trápí, jaké máš trable, pocity, myšlenky. Prostě to ze sebe všechno vysyp.

Už to, že vyslovíme svá trápení nahlas, přináší pocit úlevy. Pak si přesedni na druhou židli a odpovídej svému vnitřnímu dítěti jako milující rodič, který je nad věcí, který chce pomoci. Dávej pozor na to, abys nepoužívala fráze a odsuzování, aby tvé postřehy byly upřímné a pečující. Mluvíš sama se sebou, vždy z jiné role. Není to, jak by tobě radila matka nebo otec. 

U této techniky je velice důležitý fyzický přesun mezi dvěma židlemi. Dává nám možnost nadhledu a odstupu od samotného problému a poskytuje jiný náhled na věc. 

Takto můžeš řešit drobná zastavení v průběhu dne (ta jsou možná řešit i bez přesedání na židlích), ale také hluboké otázky a myšlenky.

Drobná zastavení všímavosti v průběhu dne ti pomohou si uvědomit tolik potřebné maličkosti pro tvoji pohodu. 

Plánovaně se každé dvě hodiny na jednu minutu zastav (klidně si nařiď připomínku na telefonu) a ptej se sama sebe, co teď právě potřebuješ. Máš žízeň, hlad, potřebuješ se protáhnout, odejít na záchod, dát si kávu? Udělej to hned. A opět k požadavkům svého těla a mysli přistupuj jako k požadavkům dítěte. Ve chvíli, kdy tvé dítě ti bude říkat, že má hlad, tak mu asi neřekneš „Teď ne, až dopíšu tuhle zprávu. Najíst dostaneš až za dvě hodiny. Obědvat ve tři je fajn. Teď to ještě musíš vydržet!“ 

Jak na to?

• Pokud možno si zajisti, abys nebyla jednu minutu rušena.
• Posaď se na židli, nekřiž ruce ani nohy, opři se zády o opěrku.
• Zavři oči a tři hluboké nádechy a výdechy. Nádech nosem, výdech pusou.
• Vnímej, jak čerstvý vzduch proudí do tvého těla a vše špatné odchází pryč.
• Pak se zeptej sama sebe: co cítím, co právě teď potřebuji, jaká maličkost mi může naplnit potřeby nebo zlepšit o kousek náladu?
• Jakmile budeš vědět, tak s dalším nádechem oči otevři a jdi to udělat.

Takováto krátká zastavení v průběhu dne ti efektivně snižují hladinu úrovně stresu.