Mýty o štěstí

Štěstí! Co je štěstí?

Muška jenom zlatá,

která za večera

kol tvé hlavy chvátá.

1. Ke štěstí potřebujeme peníze

To je prostě mýlka, pověra, hloupost… Pravdou je, že když žijeme v naprostém blahobytu, tak se nudíme. Toho, co všechno máme, si pak nevážíme. Protože už si ani neuvědomujeme, jak to vypadá bez blahobytu. Nebo naopak, si peněz neužíváme, protože se o ně bojíme.

Štěstí můžeš nacházet i v maličkostech, které máš ve svém životě. Nebo si je vytváříš. Podívej se také na video EMOCE – Štěstí.

2. Štěstí mi má někdo zařídit

Chová se způsobně, je hodná holka, která pilně pracuje do úmoru, stará se o blaho celé rodiny, peče, vaří, uklízí, platí složenky, objednává řemeslníky, zajišťuje kroužky, tábory, dovolené, sousedce chodí pro nákup, do třetího patra bez výtahu tahá brambory i piva, hlavně, aby byli všichni spokojení…

Až jí po letech napadne: „Proč ale, skaryš, nejsem šťastná? Když se chovám správně, podle pravidel, která mě v dětství učili doma, ve školce, ve škole, tak přeci mám na štěstí nárok…“

3. Když to jednou fungovalo, tak to musí fungovat pořád

Představ si vědátora, který připraví dvě bludiště a doprostřed dá kus sýra. Řekněme, že do jednoho bludiště vypustí krysu a do druhého člověka. Oba sýr najdou a uspokojí své potřeby. A tak to jde dnem za dnem. Odměna čeká na stejném místě a všichni jsou šťastní.

Ale jednoho dne vědátor přendá sýr na jiné místo. Krysa se na rozdíl od člověka naučí poměrně snadno novou cestu, chodí si pro sýr, ať je kdekoliv v bludišti, je nasycená a šťastná. Zato člověk stojí na původním místě a vztekle dupe: „Tady ten sejra měl bejt! Vždycky tu byl, tak mi ho sem dejte!“ A na stejné místo v bludišti chodí stále, pak tam chodí jeho děti a děti jeho dětí… A ani už nevědí proč…

V tomto povídání se nejedná o krysu a její sýr. Všichni občas žijeme v nějakých pověrách a mýtech, přejímáme nefunkční rodinné vzorce. Ale občas je dobré se zastavit a začít hledat svůj sýr jinde.

štěstí jako rosa

na květech se skvěje,

ale bludná noha

náhle zašlápne je;

/ Adolf Heyduk