Štěstí! Co je štěstí?
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá.
To je prostě mýlka, pověra, hloupost… Pravdou je, že když žijeme v naprostém blahobytu, tak se nudíme. Toho, co všechno máme, si pak nevážíme. Protože už si ani neuvědomujeme, jak to vypadá bez blahobytu. Nebo naopak, si peněz neužíváme, protože se o ně bojíme.
Štěstí můžeš nacházet i v maličkostech, které máš ve svém životě. Nebo si je vytváříš. Podívej se také na video EMOCE – Štěstí.
Chová se způsobně, je hodná holka, která pilně pracuje do úmoru, stará se o blaho celé rodiny, peče, vaří, uklízí, platí složenky, objednává řemeslníky, zajišťuje kroužky, tábory, dovolené, sousedce chodí pro nákup, do třetího patra bez výtahu tahá brambory i piva, hlavně, aby byli všichni spokojení…
Až jí po letech napadne: „Proč ale, skaryš, nejsem šťastná? Když se chovám správně, podle pravidel, která mě v dětství učili doma, ve školce, ve škole, tak přeci mám na štěstí nárok…“
Představ si vědátora, který připraví dvě bludiště a doprostřed dá kus sýra. Řekněme, že do jednoho bludiště vypustí krysu a do druhého člověka. Oba sýr najdou a uspokojí své potřeby. A tak to jde dnem za dnem. Odměna čeká na stejném místě a všichni jsou šťastní.
Ale jednoho dne vědátor přendá sýr na jiné místo. Krysa se na rozdíl od člověka naučí poměrně snadno novou cestu, chodí si pro sýr, ať je kdekoliv v bludišti, je nasycená a šťastná. Zato člověk stojí na původním místě a vztekle dupe: „Tady ten sejra měl bejt! Vždycky tu byl, tak mi ho sem dejte!“ A na stejné místo v bludišti chodí stále, pak tam chodí jeho děti a děti jeho dětí… A ani už nevědí proč…
V tomto povídání se nejedná o krysu a její sýr. Všichni občas žijeme v nějakých pověrách a mýtech, přejímáme nefunkční rodinné vzorce. Ale občas je dobré se zastavit a začít hledat svůj sýr jinde.
štěstí jako rosa
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
/ Adolf Heyduk